|
Zakladatel národního bolševismu Ernst Niekische: Naše stanovisko
Článek
Ernsta Niekische "Naše stanovisko", v originále publikovaný v roce 1926 v
časopise Wiederstand pod názvem "Unser
Standort", patří mezi zásadní texty tzv. německé konzervativní
revoluce. Odráží autorovu fascinaci totalitarismem a bolševickým Ruskem,
nikoli jeho ideologií, nýbrž syntézou národních a socialistických prvků.
Tento postoj, jakkoli to dnes může znít neuvěřitelně a protikladně, byl ve
své době po určitý čas byl charakteristický nejen pro mnohé levicové, ale
i pravicové (Ernst Jünger) intelektuály.
"Pomluvy vůči
časopisu Wiederstand jsou cíleny tak, aby jejich zpětný účinek dopadal na
dělnické masy – údajně pěstuje „nacionalistické zpátečnictví“ v podvědomí
pracující třídy a pomáhá tak vítězství společenské reakce a buržoazie. Co
jiného jsme mohli čekat? Reference o nás jsou vytvářeny s absolutní
jistotou na základě terminologických podobností, třebaže jejich tvůrci
nenabídli žádný důkaz těchto svých tvrzení.
My, říkají o nás, jsme si měli vypůjčit termíny, běžně používané reakcí.
To ovšem není pravda, i kdyby určité terminologické podobnosti byly
aktuální, nemohou být využity, neboť nám nejde o nic jiného, než o životní
potřeby německého národa. Ovšem, předpokládáme, že ti, kteří rozdíl v
terminologických nuancích pochopili, teď usilují o to, abychom pochopeni
nebyli a nadále mlží. Oni nechtějí poznat skutečnou podstatu těch
tendencí, dávajících charakter našemu stanovisku. Jsme plně zakořeněni na
vitálních, revolučních pozicích a cítíme se všemi pracujícími Německa –
jejich potřeby a jejich pudy jsou i našimi.
My nechceme svést národ na scestí, nechceme jej zradit; jsme jedno tělo,
jedna krev, naše myšlenky, pocity a touhy vychází z pozadí jeho bytí a
aktuálních potřeb. To podstatné co nás trápí a hluboce poznamenává naše
životy každý den je břemeno nečestných a nespravedlivých válečných
reparací, způsobených listopadovou katastrofou. Nyní před Němci stojí
velká výzva; musíme naplnit právo národního sebeurčení a zachovat naší
pracující třídu. To pochopí pouze ti, kdo jsou více, než pouzí pisálci. Ti
jsou totiž zaneprázdněni svými teoretickými články.
Jsme zcela ospravedlněni hovořit za německé pracující. Národ je utlačený a
závislý, otročí pro cizí a žije doslova z ruky do huby. Žijeme v
historickém momentu, kdy Dělník, zosobnění práce jako takové, má navíc
nacionální misi, kterou musí splnit: bojuje proti absolutnímu sociálnímu
útlaku vítězných států Versailleské smlouvy, povstává proti řetězům,
kterými byl náš národ spoután. Odlišuje se tak od sociální demokracie,
která se povýšila do role „osvoboditele pracující třídy“, ale přitom nic
nedělá proti společenským důsledkům politiky souhlasu s požadavky
Versailles? Sociální demokrat nevěří, že dělnická třída se dnes stává
zápalným knotem vědomím rovnocennosti mezi sociálním a národním bojem, a
která se tak stane podstatnou, vehementní a živoucí progresivní silou, že
žádný stranický funkcionář nebude schopný ji kontrolovat a žádný
vykořeněný pisálek nad ní teoretizovat.
Proto tedy to ticho při otázce národní výzvy! Proto, chce-li dělnický
odpor svrhnout jařmo sociálního útlaku, musí se bezpodmínečně zahalit do
národních barev, jinak bude dělník neustále snášet sociální jařmo a
spoutávání sebe sama. Odmítáme všechna balamucení pracující třídy – to je
to, co nás charakterizuje. Nikdo nás nemůže obvinit z toho, že děláme
cokoli proti existenci pracujících jako takových a proti jejich bytí!
Dělníkova voboda je přesně to, co my chceme, ať si pánové Briand s
Chamberlainem klidně svými nosy. Pro nás, na rozdíl od mnoha
sociálně-demokratických spisovatelů, je svoboda německého dělníka více než
vlastní prospěch a úlitby od Brianda s Chamberlainem. Aktivizovat a volat
do boje a přitom být zaopatřeni těmito pány, to skutečně není podstata
socialismu a něco takového se nám z duše protiví.
To je proč máme daleko k tomu, být nacionálními socialisty v běžném slova
smyslu. Oni jsou podobně jako sociální demokraté, vedeni téměř výlučně
omezeným pohledem domácí politiky. Oni příliš myslí na „popravu
listopadových zločinců“, v jejich úmyslech příliš převládá nenávist,
pomsta a odveta. Tito lidé nemyslí na to, jak se sjednotit s cílem
politického zesílení německého národa. My jsme méně destruktivní a méně
negativističtí. Přijímáme všechno, co zvyšuje sílu a prestiž Německa a
jeho obyvatel, naše jednání je silně podřízeno otázce, jak bychom se mohli
dostat opět na mocenský vrchol. Ti, kdož chtějí věšet „listopadové
zločince“, potom budou nepochybně chtít nechat Francouze jít. Oni budou
sotva mít dostačující sílu k tomu, později v Porúří nastolit spravedlnost
a dát každému, co si zaslouží."
Délský potápěč |
